I. Welké společné putowánj 1.OWS

... aneb Slovenské rudohoří a kras 1998

Album fotek na Google Photos

Jo tak deník z Rudohoří byste chtěli? Hmm, tak to běžte za DaveSilem. Já jsem nic nesliboval, jasný? ;-) Dave vyplodil alespoň statistiku, ale ta po letech skončila v digitálním nebi. Tady, níže na této stránce, lze najít pár fotek s popisem. Ale možná to nebude tak zlý, zkusil jsem vybrat to nejzajímavější, co jsme nafotili, žádnej balast.

Technická: Když si klepnete na ty malý snímky vlevo, vyskočí vám 3x větší. To jen tak na okraj.


Tak tohle je mapa, jak jsme akci plánovali. Začínali jsme v Košicích a nakonec končili per partes v Betliaru, Plešivci a Čierném Balogu..
Jo, některý věci prostě nevoněj, i kdybyste se rozkrájeli. (Na snímku DaveSil, Johny a Nihil v umývárce Jasovského kempu).
Tak tohle je asi nejzajímavější fotka v mém albu. Šaman Nihil si začal hrát s kládami, my se k jeho hře přidali a nakonec z toho byla Přenosná hranice typ Hus.
Tohle je sice 4. fotka, ale asi už 7.den. Vrcholovka na Skalisku (1293 m.n.m.) - pro čtyři z nás nejvyšší dosažené místo. Loučí se s námi Miriam, Freedom a Petra. Zleva Freedom, DaveSil, Petra, Chorche, Enrico, Olin, Miriam a šaman Nihil.
Od jiného fotografa, prakticky to samé. Pravděpodobně někomu ukazuju Pipitku. Zleva: Freedom, Petra, Miriam, já (Enrico), Nihil, Chorche, Johny a Olin.
Tak na téhle fotce Johny statečně překonává plot u brány pro slony, pardon brány Betliarské obory. Ale co v ní sakra ty Slováci chovaj???
No tady to vidíte líp, to snad není brána pro zajíce, bažanty a srnky. Zleva DaveSil, Olin, Chorche, Johny a vrchní šaman akce - Nihil.
Tak tahle fotka způsobila úplnej poprask. Kdybych vám ji sem takhle nešoup, určitě byste ji, jako ostatně všichni, kdo ji dostali do ruky v papírový formě, chytili vzhůru nohama. I fachmani ve sklenářství mi to zapaspartovali obráceně. Pro pomaleji chápající: na fotce je vodopád z druhé strany (foceno zpod vodopádu).
No tak, DaveSile, nech brouka žít! Johny leží zmožen Fernetem a horkem (jo, horko v Hôrce (Krásnej), to je teprv ten správnej nářez).
Od chvíle, co jsem viděl tuhle fotku, ať už nám nikdo nevykládá, co je to létající cirkus. Už to víme. Na snímku výprava opouští Krásnou Hôrku a směřuje ke smrtícímu stoupání z Krásnohorskej Dlhej Lúky na Silickú planinu.
Šaman Nihil se svou kouzelnou bedlou na Dievčenskej skale. Po hodině strávené na Silickej planině jsme takovýchto bedel našli vícero. V pozadí Rožňava, pod Nihilem padák s převýšením 300 metrů, který jsme lezli nahoru. Prakticky po čtyřech.
Takový běžný snímek slickej planiny, na níž jsme bloudili... Žádný významný orientační bod, tisíce stezek pro krávy, žádná cesta, všude křoví, no prostě nádhera.
Kvůli neblahému slovenskému zvyku, že v hospodách mají jen pivo a pálenku, jsme si k přineseným zlatavým mokům vybalili vlastní zásoby, především průjmy ... pardon, paštiky, což u mnohých z nás mělo mít brzy za následek paštiku ... pardon, průjem. Zatím to však ještě nevíme, a proto se smějeme. Povšimněte si prosím, milí návštěvníci, že i bledé městské ksichty červencové slunce řádně osmahne. A že toho dne pražilo! Však mělo být hůř...
Silická ladnica. Venku (tj. nahoře) 40 ve stínu, na dně propasti led. No more comment.
Krásná Johnyho fotka údolí (vylez si kvůli ní na kopeček), jímž klesá cesta ze silické planiny k Hačavě. Celá planina se sklání k jihu. Hřeben v pozadí je již v Maďarsku.